Evropská komise v květnu roku 2018 přišla s návrhem na balík legislativních opatření s nálepkou “udržitelné finance“, který si kladl za cíl posílit orientaci kapitálových toků směrem k udržitelným investicím, řídit finanční rizika vyplývající ze změny klimatu, zhoršování životního prostředí a sociálních aspektů. Důležitým faktorem byla i snaha zabránit tzv. greenwashingu, čili zneužívání označení udržitelnosti a zamezit netransparentní situaci, kdy teď defacto jakýkoliv finanční produkt může být označen jako “zelený“ či “udržitelný“ bez jakékoliv garance či plnění harmonizovaných kritérií.
Novela nařízení o nízkouhlíkových benchmarcích přináší novou kategorii finančních referenčních hodnot s cílem poskytovat více informací o uhlíkové stopě investičního portfolia. Tato kategorie bude obsahovat dva druhy finančních referenčních hodnot – tzv. benchmarků. První benchmark pro investice do transformace zohledňující klima a druhý benchmark pro investice v souladu s Pařížskou dohodou, který je ambicióznější a operuje pouze s aktivitami, které plní cíle Pařížské dohody. Návrh směrnice o transparentnosti zohledňuje, jakým způsobem mají finanční společnosti zahrnout do svých investičních rozhodnutí environmentální a sociální faktory a faktory v oblasti správy a řízení. Jedná se především o informování o postupech pro začleňování environmentálních a sociálních rizik do investičního rozhodování a poradenství a o možném dopadu těchto rizik na výnosnost investic. Pokud institucionální investoři ve svých prospektech deklarují, že se ve svých procesech řídí ekologickými faktory, pak musí zveřejňovat informace o udržitelnosti a klimatickém dopadu svých produktů a portfolií. Oba tyto legislativní návrhy již prošly procesem a jsou schváleny.
Třetí částí balíčku je aktuálně nejdiskutovanější a zároveň nejkontroverznější. Jedná se o návrh nařízení pro vytvoření rámce udržitelných investic – tzv. taxonomii, který stanoví kritéria pro určení, zda je hospodářská činnost udržitelná z hlediska životního prostředí. Toto „štítkování udržitelnosti“ bude v následujících letech mimořádně důležitým faktorem pro jakékoli financování investic do energetického sektoru.
Obecným cílem tohoto legislativního balíku bylo vést investory k tomu, aby si více uvědomovali dopad svých podnikatelských aktivit na životní prostředí, a nikoliv poškodit či dokonce zcela diskriminovat některé ekonomické aktivity. K tomuto ovšem bohužel v rámci legislativního procesu dochází. Během projednávání taxonomie v Evropském parlamentu došlo k rozšíření oblasti působnosti na všechny účastníky finančního trhu poskytující jakékoliv finanční produkty, dluhopisy či investice a začleněna byla povinnost zveřejnovat kromě udržitelných aktivit i ty neudržitelné, což znamená kromě zvýšené administrativy především vyřazování na černou listinu, a to i technologií, které napomáhají dosahování primárního cíle snižování emisí. Dle Evropského parlamentu je udržitelná pouze taková výroba, skladování a distribuce energie, která pochází z obnovitelných zdrojů a není tak nediskriminačně přistupováno k přínosu všech nízkoemisních zdrojů k dekarbonizaci.
Ve výsledku to přináší hrozbu prodražení či dokonce znemožnění financování investic do všech jiných zdrojů než do zdrojů obnovitelných. V podmínkách České republiky to pak může ohrozit financování dlouhodobého provozu stávajících uhelných i jaderných elektráren či výstavby nového jaderného zdroje. Pro energetické firmy to do budoucna může znamenat také snížení ratingu, odklon významných investorů od investic do akcií či dluhopisů energetických společností vlastnících “neudržitelná“ aktiva a v konečném výsledku zdražení ceny elektrické energie pro spotřebitele.
Udržitelné finance znamenají ohrožení české energetiky, protože přináší hrozbu pro konvenční energetická aktiva, která jsou stále v ČR páteří energetického systému a zajišťují bezpečnost dodávek elektřiny českým zákazníkům. Taxonomie ale ještě není ve svém finále, kromě Evropského parlamentu ji projednává i Rada, kde se členské země ještě neshodly na žádném kompromisu a chtějí zavést i jakousi přechodnou kategorii. Neméně důležitý bude i výstup z technických pracovních skupin (tzv. TEG) založených Evropskou komisí, které právě pracují na detailech definic udržitelnosti pro jednotlivé ekonomické činnosti. Doufejme, že výsledkem bude technologicky neutrální přístup, který bude k ochraně klimatu přistupovat nezaujatě, čistě z pohledu snižování emisí a na základě dobrovolnosti.