Rok a půl trval vyjednávací maratón o finální podobě tzv. zimního balíčku v oblasti obnovitelných zdrojů, energetické účinnosti a správy (governance). V brzkých ranních hodinách 14. června 2018 uzavřeli vyjednavači negociace nad Směrnicí o obnovitelných zdrojích a 19. června dotáhli úspěšně i dohodu nad Směrnicí o energetické účinnosti. O pár hodin později, 20. června opět nad ránem už bylo jasné, že v rámci posledního trialogu vedeném končícím bulharským předsednictvím se Evropská komise, Evropský parlament a zástupci Rady dohodnou i nad hlavními parametry Nařízení o správě energetické unie a tento trojboj tak bude po mnoha měsících kompletní. Co tedy bylo vyjednáno na cestě k plnění cílů pařížské dohody a k čemu se členské státy do roku 2030 zavázaly? Nebo se ve výsledku o striktní vynutitelné závazky nejedná?
Obnovitelné zdroje
Podíl obnovitelných zdrojů energie na konečné hrubé spotřebě byl nakonec vyjednán v závazné výši 32%, což ovšem pro Evropský parlament znamenalo výrazné snížení jeho původních ambic. Byla proto odsouhlasena možnost revize tohoto cíle s možností navýšení v roce 2023. Na druhé straně je potřeba vnímat, že Evropský parlament i tak uhájil vcelku vysoký cíl, protože EK a Rada se původně shodovala na požadavku 27%, oproti ambicióznímu návrhu 35% ze strany EP.
V rámci směrnice ovšem nestačí pouze splnit výslednou cifru podílu až v roce 2030. Vnitrostátní správní orgány musí zajistit průběžné plnění jasně dané trajektorie a do roku 2022 musí být celoevropsky dosaženo 18% cíle, 43% do roku 2025 a 65% do roku 2027 s tím, že k prvnímu přezkumu celkového pokroku a účinnosti nařízení dojde ve zmíněném roce 2023.
Směrnice o obnovitelných zdrojích rovněž zahrnuje 14% cíl pro obnovitelné zdroje energie v dopravě do roku 2030. Pokročilá biopaliva by měla v roce 2022 dosáhnout 0,2% cíle, 1% v roce 2025 a 3,5% v roce 2030. První generace biopaliv bude omezena na úrovni spotřeby každého členského státu v roce 2020 s maximální prahovou hodnotou 7%.
V rámci oblasti vytápění a chlazení byl stanoven indikativní cíl 1,3% nárůstu ročního využití obnovitelných zdrojů.
Energetická účinnost
Zatímco konečné znění ještě upravují právní služby, existuje několik hlavních výsledků, které byly veřejně sdíleny ihned po skončení jednání posledního trialogu, takže je jisté, že v rámci revidované Směrnice o energetické účinnosti bude platit nezávazný cíl 32,5% do roku 2030 s tím, že tato ambice se bude přezkoumávat v roce 2023.
Přitom původní návrh Evropské komise počítal se závazným evropským cílem pro zvýšení energetické účinnosti do roku 2030 o 30 % a pozice Evropského parlamentu požadovala dokonce minimální závazný celoevropský cíl ve výši 35%. Rada sice podpořila návrh EK co se týče cílového procenta, ovšem chtěla cíl pouze indikativní. Ve výsledku tedy došlo k číselnému kompromisu, s tím, že se jedná o cíl nezávazný. K velkému posunu došlo během jednání v pojetí článku 7, který zavazuje členské země ke každoročním úsporám z prodeje energie konečným spotřebitelům. Reálné úspory z dílčího cíle by měly každoročně dosáhnout 0,8 % z ročního prodeje konečným spotřebitelům. Dále došlo k přijetí změny koeficientu PEF (Faktor primární energie) z původních 2,5 na 2,1 - včetně pravidelného přezkumu každé 4 roky.
Zatímco konečné znění ještě upravují právní služby, existuje několik hlavních výsledků, které byly veřejně sdíleny ihned po skončení jednání posledního trialogu, takže je jisté, že v rámci revidované Směrnice o energetické účinnosti bude platit nezávazný cíl 32,5% do roku 2030 s tím, že tato ambice se bude přezkoumávat v roce 2023.
Přitom původní návrh Evropské komise počítal se závazným evropským cílem pro zvýšení energetické účinnosti do roku 2030 o 30 % a pozice Evropského parlamentu požadovala dokonce minimální závazný celoevropský cíl ve výši 35%. Rada sice podpořila návrh EK co se týče cílového procenta, ovšem chtěla cíl pouze indikativní. Ve výsledku tedy došlo k číselnému kompromisu, s tím, že se jedná o cíl nezávazný. K velkému posunu došlo během jednání v pojetí článku 7, který zavazuje členské země ke každoročním úsporám z prodeje energie konečným spotřebitelům. Reálné úspory z dílčího cíle by měly každoročně dosáhnout 0,8 % z ročního prodeje konečným spotřebitelům. Dále došlo k přijetí změny koeficientu PEF (Faktor primární energie) z původních 2,5 na 2,1 - včetně pravidelného přezkumu každé 4 roky.
Správa
Poslední třešničkou na dortu se po odsouhlasení předchozích dvou legislativních balíků stalo Nařízení o správě, které v sobě zahrnuje plánování krátkodobějších politik a dlouhodobé strategie v oblasti energetiky a klimatu. Shrnuje hlavní závazky v této oblasti, tedy závazný 32% podíl obnovitelných zdrojů energie, nezávazný 32,5% cíl pro energetickou účinnost a 40% snížení emisí skleníkových plynů. Členské státy jsou povinny do konce roku 2018 předložit své návrhy integrovaných národních plánů v oblasti energetiky a klimatu na období 2021 až 2030 s konečnými verzemi do konce roku 2019 (po zapracování případných doporučení Evropské komise). Následně budou členské státy předkládat své plány každých deset let vždy k 1. lednu. Předložit dlouhodobé strategie s nízkými emisemi uhlíku musí členské země do ledna 2020, což zaručuje, že krátkodobé plány se promítnou do dlouhodobějšího plánování.
Přestože nařízení o správě je spíše kompilací měkkých politických nástrojů, úroveň integrace a socializace v různých fázích vypracovávání národní energetické a klimatické politiky zajistí soudržnost opatření a nástrojů přijatých členskými státy na cestě k dosažení cílů EU v oblasti klimatu a energetiky.
Poslední třešničkou na dortu se po odsouhlasení předchozích dvou legislativních balíků stalo Nařízení o správě, které v sobě zahrnuje plánování krátkodobějších politik a dlouhodobé strategie v oblasti energetiky a klimatu. Shrnuje hlavní závazky v této oblasti, tedy závazný 32% podíl obnovitelných zdrojů energie, nezávazný 32,5% cíl pro energetickou účinnost a 40% snížení emisí skleníkových plynů. Členské státy jsou povinny do konce roku 2018 předložit své návrhy integrovaných národních plánů v oblasti energetiky a klimatu na období 2021 až 2030 s konečnými verzemi do konce roku 2019 (po zapracování případných doporučení Evropské komise). Následně budou členské státy předkládat své plány každých deset let vždy k 1. lednu. Předložit dlouhodobé strategie s nízkými emisemi uhlíku musí členské země do ledna 2020, což zaručuje, že krátkodobé plány se promítnou do dlouhodobějšího plánování.
Přestože nařízení o správě je spíše kompilací měkkých politických nástrojů, úroveň integrace a socializace v různých fázích vypracovávání národní energetické a klimatické politiky zajistí soudržnost opatření a nástrojů přijatých členskými státy na cestě k dosažení cílů EU v oblasti klimatu a energetiky.
Předběžné dohody z červnových trialogů nyní musí projít formálním schválením v plénu Evropského parlamentu a na jednání Rady.