Pokud chtějí země střední a východní Evropy co nejdříve dohnat bohaté členské státy EU, měly by jako specifický region v otázkách energetiky postupovat společně. Energetická politika těchto 11 nových členských států by se pak mohla lišit od té, která platí pro starých 15 členských států EU. Tak by se daly shrnout závěry analýzy Ernst & Young, kterou dnes v Praze představil středoevropský think-tank CEEP, za kterým stojí polské energetické koncerny a NWR podnikatele Zdeňka Bakaly.
Hrubý domácí produkt států střední a východní Evropy stále zaostává za HDP západních zemí. Jak bude „východ“ tento náskok postupně stahovat, bude mít stále vyšší spotřebu energie. Evropská energetická politika by na to měla brát ohled a nebránit dvojím standardům pro staré a nové členské státy, píše se ve studii. Pokud by totiž nováčkové byli nuceni dodržovat stejné standardy jako staří vyspělejší členové, mohlo by to ohrozit jejich konkurenceschopnost, uvádí studie.
„Jsem za tu zprávu rád. Ukazuje se, že se dlouho mluvilo o životním prostředí a zapomínalo na konkurenceschopnost,“ komentoval v Praze závěry zprávy šéf energetického odboru polského ministerstva pro ekonomiku Tomasz Dabrowski. Polská delegace se v Praze opřela hlavně do evropského systému emisních povolenek. Systém povolenek je podle nich neefektivní, protože odlákává těžký průmysl z Evropy tam, kde se nejsou tak přísné požadavky, stěžoval si Dabrowski. „Globálně tedy nepřinese snížení emisí.“
V kritice unijní politiky si Češi s Poláky notovali
Ke kritice evropské energetické politiky se k Polákům přidala i česká strana. „S Poláky sdílíme určitou společnou skepsi k příliš dlouhému plánování,“ uvedl pro E15.cz náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Tlapa. Česku i Polsku podle něho vadí takzvaná cestovní mapa, která plánuje společnou evropskou energetickou strategii až do roku 2050. „Je důležité plánovat někam, kam dohlédneme. Co jsme o technologickém vývoji věděli v roce 1974?“ dodal Tlapa.
V čem se naopak politika české a polské strany liší je názor na těžbu takzvaného břidlicového plynu. Zatímco polská vláda těžbu této suroviny masivně podporuje, v Česku zatím těžební společnosti usilující o získání licencí pro průzkumné vrty povolení nemají.
„Český pohled se od polského liší. Česko nemá tak velké zásoby břidličného plynu. Má také méně stabilní podloží a vyšší hustotu osídlení,“ upozornil na setkání CEEP Jan Michal zastupující Evropskou komisi. Česká energetická koncepce staví především na jádru, zatímco Polsko i do budoucna mnohem více počítá s využitím uhlí. ?